Většina mžitek objevujících se po sportu jsou drobné částečky sklivce, gelovité části oka mezi sítnicí a čočkou. Jak stárneme, sklivec se začíná rozpouštět a zkapalňovat a jeho uvolněné částice se pak pohybují v jeho středu. Co potom vidíte, nejsou částice samotné, ale jejich stíny na sítnici. Nejjednodušeji je uvidíte, když se podíváte přímo do jasné oblohy nebo na bílou zeď. Všimnete si, že tyto malé skvrnky nerady zůstávají v klidu a zmizí ze zorného pole vždy, když se na ně snažíte zaostřit zrak. To se děje proto, že se pohybují, když se pohybují vaše oči.
V souvislosti s rozvojem mikrochirurgie oční sítnice dochází v posledním desetiletí k prudkému nárůstu počtu lidí, kteří mají po operaci v oku namísto sklivce silikonový olej. Jsou to především lidé po operaci odchlípené sítnice, po operaci sítnice poškozené cukrovkou anebo po operaci vážného očního úrazu. Silikonový olej se v těchto případech používá jako takzvaná nitrooční tamponáda, která nahrazuje odstraněný sklivec a šetrně přitlačuje poškozenou sítnici k jejímu podkladu do doby, než se zahojí. Po zhojení sítnice se olej z oka zpravidla po několika měsících odstraní. Často je však stav sítnice natolik závažný, že je nutné olej v oku ponechat natrvalo.
Optik nebo optometrista se tedy bude ve své praxi stále častěji setkávat s problémem řešení refrakce takového oka a neměl by být tímto stavem zaskočen. Index lomu silikonového oleje (1,405) je odlišný od indexu lomu sklivce (1,336). Refrakce oka se silikonovou tamponádou se liší podle toho, zda se jedná o oko fakické (s původní „živou“ nitrooční čočkou), pseudofakické či artefakické (s umělou nitrooční čočkou), anebo afakické (bez čočky).
U fakického a pseudofakického (artefakického) oka vyplňuje silikonový olej dutinu sklivcového prostoru a v přední části je v kontaktu se zadní plochou čočky (ať už původní, tedy živé, anebo umělé). Při tomto stavu dochází k hypermetropickému posunu refrakce oka, a to zpravidla o +4 až +6 D. Pokud bylo oko před operací emetropické, stává se po operaci silně hypermetropickým, což může operovaná osoba těžko snášet. Často vznikají potíže s binokulárním viděním, poněvadž operovaný jedinec má zpravidla silikonový olej jen v jednom oku. Výjimkou jsou myopové, kterým se po vyplnění sklivcového prostoru silikonovým olejem sníží myopie o 4 až 6 D. Vzácně i s myopem s refrakcí kolem –5 D, který se po dobu přítomnosti silikonového oleje v oku stane emetropem a mohou se zcela odložit brýle.
U složitých operací sítnice je někdy nutné z oka odstranit čočku a vložení umělé nitrooční čočky není až do zhojení oční sítnice žádoucí. Může vzniknout stav, kdy se silikonový olej nachází v afakickém oku. Silikonový olej má velké povrchové napětí, vytváří v oku velkou bublinu vyplňující sklivcový prostor. Přední plocha této bubliny se mírně vyklenuje v oblasti zornice do přední komory, avšak ta zůstává vyplněna komorovou tekutinou. Normální původně emetropické a po odstranění čočky afakické oko má refrakci přibližně +10 až +12 D. Ve skutečnosti však má původně emetropické a po odstranění čočky afakické oko se sklivcovým prostorem vyplněným silikonovým olejem refrakci také jen asi +4 až +6 D. Je to způsobeno tím, že vyklenující se přední plocha bubliny oleje, která je v kontaktu s komorovou tekutinou v přední oční komoře, působí v zornici jako pseudočočka. Velikost vyklenutí této bubliny v zornici během dne kolísá v závislosti na rychlosti tvorby komorové tekutiny a na poloze hlavy. Tím někdy dochází k velkým a rychlým výkyvům refrakce afakického oka se silikonovou tamponádou, což komplikuje předpis správné korekce.
Pokud je poškozená sítnice dobře zhojená, silikonový olej se z oka odstraňuje a zaměňuje se za takzvaný roztok BSS, který je v oku velmi rychle nahrazen neustále se tvořící komorovou tekutinou. Ta vyplní celý sklivcový prostor, protože má index lomu prakticky stejný, jako měl odstraněný sklivec, refrakce oka se vrací do původního stavu, jaký byl v době před operací sítnice.
Mediální meniskus je méně pohyblivý než laterální, tudíž při násilí působícím na kolenní kloub nemá takovou možnost „uhnout“ tomuto tlaku, a proto bývá častěji poraněný. Většinou mívají utržený meniskus muži, akutní poranění se nejběžněji vyskytuje mezi 20.–30. rokem věku. U starších pacientů dochází k především k degenerativnímu poškození, které může být způsobeno i běžnou denní aktivitou, jako je dřep.
Podle Wikipedie je sklivec (latinsky corpus vitreum) průhledné, čiré, bezbarvé, rosolovité těleso s řídkou vláknitou strukturou, která vyplňuje 2/3 vnitřního prostoru oční koule (bulbus oculi) za oční čočkou a jejím závěsným aparátem (řasnatým tělískem, corpus ciliare). Tvoří se pouze v embryonálním období a neregeneruje. V případě ztrát se nahrazuje jen komorovou tekutinou. Tam, kde na sklivec naléhá čočka, se nachází jamka pro čočku (fossa hyaloidea).
Canalis hyaloideus je tenký kanálek probíhající střední osou sklivce, je zkroucený, je zbytkem po embryonální tepénce a. hyaloidea, která vyživovala čočku. A. hyaloidea vycházela z papily zrakového nervu (discus nervi optici), oblasti sítnice oka, kde vzniká zrakový nerv, takzvaná slepá skvrna.
Stroma vitreum je tvořeno trámčinou z velice jemných vláken – (fibril), které jsou při povrchu hustší, takže tvoří pevnější povrch sklivce (membrana vitrea).
Obsah sklivce:
voda (98 %);
chlorid sodný;
stopy bílkovin;
kyselina hyaluronová (díky ní má sklivec gelovitou konzistenci).
Hlavní funkce:
udržování nitroočního tlaku a udržení hladkého povrchu sítnice;
sklivec je rosolovitá, průhledná tkáň, která vyplňuje oční dutinu a zevnitř naléhá na oční sítnici – poruchy sklivce vedou k chorobám sítnice a k poruchám vidění.
Vitrektomie je invazivní chirurgický zákrok, který dokáže odstranit oční zákalky z vašeho zorného pole. V rámci tohoto postupu oční lékař odstraní části sklivce skrze malý řez. Sklivec je čirá, gelovitá látka, která udržuje tvar vašeho oka kulatý.
Váš lékař nahradí sklivec roztokem, který udržuje tvar vašeho oka. Vaše tělo pak bude produkovat více sklivce, který nakonec nahradí toto nové řešení.
Přestože je vitrektomie účinná, nemusí vždy odstranit všechny oční zákalky. Stále je možné, aby se znovu vytvořily, konkrétně pokud tento postup způsobí jakékoli krvácení nebo trauma. Tato oční operace se používá jen pro závažné příznaky zákalek.
Jde o chirurgický zákrok, při kterém oční lékař odstraní sklivec se zákalkou malým řezem (vitrektomie) a nahradí jej roztokem, který pomůže oku udržovat tvar. Při tomto zákroku se nemusí povést vždy odstranit všechny zákalky a po operaci se mohou vyvinout nové. Rizika vitrektomie zahrnují krvácení do sítnice a její odchlípnutí.
Makulární díru lze často opravit pomocí operace zvané vitrektomie. Úspěšnost této operace při uzavření makulární díry je u 9 z 10 lidí, kteří mají díru méně než 6 měsíců. Pokud je díra přítomna rok nebo déle, bude úspěšnost nižší.
I když operace otvor neuzavře, vaše vidění se obvykle alespoň stabilizuje a možná zjistíte, že máte menší zkreslení vidění. U malého množství pacientů se otvor i přes operaci neuzavře a centrální vidění se může nadále zhoršovat. Nicméně druhá operace může být stále úspěšná.
Průběh operace
Operace makulární díry je forma operace miniaturní dírky prováděná pod mikroskopem.
Do očního bělma se provedou malé řezy a zavedou se velmi jemné nástroje. Nejprve se odstraní sklivec a poté se z povrchu sítnice kolem otvoru opatrně sloupne velmi jemná vrstva (vnitřní omezující membrána), aby se uvolnily síly, které udržují otvor otevřený.
Oko se pak naplní dočasnou plynovou bublinou, která přitlačí otvor naplocho na zadní část oka, aby se pomohl utěsnit. Dokud je bublina v oku zablokuje vidění, ale pomalu vyprchá po dobu asi 6 až 8 týdnů, v závislosti na typu použitého plynu.
Operace makulární díry obvykle trvá asi hodinu a lze ji provést, když při vědomí (v lokální anestezii ) nebo ve spánku (v celkové anestezii). Většina pacientů volí lokální anestetikum, které zahrnuje znecitlivující injekci kolem oka, takže během operace není cítit žádná bolest.
Video s operací
Zde se můžete podívat na průběh celé operace. Video s operací trvá téměř dvě hodiny: operace makulární díry video.
Jedná se o velmi vážné onemocnění, které může postihnout člověka v jakémkoliv věku, nejčastěji jsou ale tímto onemocněním postiženi jedinci středního a staršího věku. K odchlípení sítnice oka dochází, když se v sítnici objevují různé trhlinky, které způsobují, že tekutina ze sklivce se začne dostávat pod sítnici a nadzvedávat ji (tím se sítnice odlučuje od vrstvy pigmentových buněk). Vzhledem k tomu se pak do sítnice nedostávají (nebo v menším množství) živiny a kyslík, a proto buňky přítomné v sítnici rychle odumírají. Nejčastěji k tomuto odchlípnutí dochází na okraji sítnice, odtud se ale při neléčení pomalu přesouvá i do centra vidění.
V některých případech odchlípnutí sítnice způsobilo i svrašťování sklivce, k němuž běžně dochází v rámci stárnutí člověka. Při stárnutí (někdy i při úrazu, nebo krátkozrakosti či zánětu) vznikají v sítnici drobná ložiska, která mohou vytvářet nové spojení mezi sklivcem a sítnicí, právě tato spojení způsobují, že může dojít k vytržení části sítnicové tkáně, když se sklivec smršťuje.
Vyšší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u jedinců, kteří trpí vyšším stupněm krátkozrakosti, pokud k tomu mají genetické předpoklady (i rodiče trpěli tímto onemocněním), pokud u nich došlo k úrazu tupým úderem nebo pokud při nějakém poranění byla narušena celistvost oka, případně to může být dáno i jinými vrozenými vadami.
- příznaky
V případě, kdy má člověk pocit, že nevidí tak dobře, jako tomu bylo dříve, je vždy dobré navštívit očního lékaře, který může přesně diagnostikovat problém, a tím i zachránit zrak pacienta. V případě odchlípnutí sítnice patří k příznakům, u nichž je třeba zbystřit pozornost, například: falešné zrakové vjemy (takzvané záblesky před očima), drobné tečky v zorném poli (nejlépe viditelné v okamžiku, kdy se člověk dívá na bílé pole), skvrny vypadající jako padající saze (způsobuje je krev, která se uvolňuje do sklivce), tmavý stín nejprve na okraji zorného pole, který se může dále rozšiřovat (= známý jako clona). Tyto příznaky se mohou objevovat velmi pomalu a postupně, že si je člověk nemusí ani zpočátku uvědomovat, ale také může dojít k tomu, že se všechny příznaky objeví náhle a zničehonic. Vždy je nutné vyhledat co nejrychleji pomoc u odborného lékaře.
- léčba
I u tohoto onemocnění musí lékař nejprve pacienta vyšetřit, aby onemocnění správně diagnostikoval. Zároveň se lékař snaží přijít na příčinu odchlípnutí sítnice. K vyšetření se užívá oftalmoskop (lékař jím vyhledá díry a trhliny v sítnici, dokáže jím určit rozsah a výšku odchlípnutí), případně i štěrbinová lampa, nebo ultrazvuk oka.
Pokud lékař objeví trhliny a díry v sítnici i ještě před vznikem odchlípnutí, musí je léčit, obvykle se k tomu využívá laserová koagulace, kterou se sítnice připojí k ostatním vrstvám oční stěny, a tak nemůže dojít k jejímu ochlípnutí. Pokud již ale k odchlípnutí sítnice došlo, jediným řešením je operace pod celkovou anestezií. Před zákrokem si lékař zvolí, který způsob léčby odchlípnutí bude při operaci praktikovat. Jeden spočívá v tom, že se okolí trhlin a děr v sítnici promrazí. Nízké teploty způsobí totiž vznik drobných jizviček, které napomohou tomu, aby sítnice zase k dalším vrstvám oční stěny přirostla. Ze zevní strany se pak k oční stěně přišije plomba, která způsobí to, že se bělima a cévnatka vtlačí do nitra oka. Tato varianta operace se využívá v případě, že odchlípnutí sítnice není rozsáhlé. Pacient pak může v podstatě druhý den po operaci vstát. Druhou variantou je vitrektomie, při níž se odstraní sklivcové pruhy svrašťující sítnici a sklivec se odsává pryč a nahradí ho plyn nebo silikonový olej. Sítnice se pak hojí laserem. Tato operace je náročnější a je potřeba, aby po ní zůstal pacient několik dní v klidu s pevně stabilizovanou hlavou.
Lidské oko je velmi složitý orgán, který se skládá z mnoha malých částí. V oční kouli se nachází bělima, rohovka, živnatka, řasnaté tělísko, duhovka, zornice, čočka, sítnice a sklivec. Zároveň k oku patří také spojivka, slzní žláza, obě víčka (horní a dolní) i okohybné svaly.
Sítnice je tedy nezbytnou součástí oka, jedná se o jeho vnitřní vrstvu. Sítnice slouží ke snímání a předzpracování světelných jevů, které se do sítnice dostávají přes čočku. A samozřejmě i samotná sítnice se skládá z různých částí a vrstev. Existují dva pohledy na stavbu sítnice. První z nich popisuje mikroskopickou stavbu sítnice oka. Ta se skládá z deseti vrstev (pigmentové buňky, čivé výběžky, zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva, vnitřní plexiformní vrstva, gangliové buňka, vnitřní ohraničující membrána, agony gangliových buněk). Sítnice je vyživována nepřímo z cévnatky, a pokud by tedy byla oddělena od ostatních složek oka, může dojít k odumření světločivných elementů. Zároveň se sítnice nachází ve vrstvě pigmentových buněk, ale není s nimi pevně spojená.
Všechny buňky, které jsou v sítnici obsažené, mají určitou funkci a nejsou v oku jen tak bez důvodu. Již zmíněné pigmentové buňky mají za úkol pohltit světlo a zabránit jeho odražení. Podílí se tedy na ostrosti vidění. Velmi podstatné jsou v oku také tyčinky a čípky, které se nacházejí ve vnitřní jádrové vrstvě. Právě tyto buňky jsou schopné reagovat na dopad světla. Tyčinky reagují na světlo, ale ne na barvy. Naopak čípky registrují barvy, ale potřebují k tomu dostatek světla. Ve vnitřní jádrové vrstvě se také nacházejí bipolární (jejichž úkolem je předávní vzruchu z čivých buněk), horizontální a amakrinní buňky (ty propojují bipolární i gangliové buňky mezi sebou a napomáhají tak předzpracování obrazu. Samotné gangliové buňky přeposílají informace z oka do mozku a jejich axony vytvářejí zrakový nerv.
Makroskopická stavba sítnice oka rozlišuje jen dva útvary v sítnici, a to slepou skvrnu a jamku se žlutou skvrnou. Slepou skvrnou vystupuje zrakový nerv a vstupuje sem a. centralis retiane. Pokud se zjišťuje jaký jen nitrooční a nitrolebeční tlak, tak se zkoumá tato část oka. Žlutá skvrna (= makula) se skládá jen z čípků a v této části oka dosahuje obraz nejvyšší ostrosti. Žlutá skvrna je jen velmi malou částí v sítnici a kromě zaostřování zodpovídá také za rozpoznávání detailů obrazu. Zatímco zbytek sítnice se současně zaměřuje na periferii obrazu a případné noční vidění.
Sítnice je nezbytnou součástí oka a zastává zde nezpochybnitelně důležitou funkci, a proto jakékoliv onemocnění této části oka může mít velký vliv na jeho fungování. Při návštěvě očního lékaře tedy lze očekávat, že se i na tuto část oka lékař při vyšetření zaměří. Mimo to ale existují i různé zrakové testy, které zkoumají onemocnění oka, sem patří i test na onemocnění sítnice, přesněji na funkci sítnice, který se nazývá Amslerův test, jenž dokáže řadu chorob oční sítnice odhalit. Je k tomu potřeba obrázek, který se skládá z mřížky obsahující mnoho miniaturních čtverečků a uprostřed mřížky se nachází jediný černý čtvereček. Tento černý čtverec je potřeba sledovat zhruba ze vzdálenosti 3 cm. Postupně si zakryjte obě oči a vždy sledujte černý čtvereček. Je důležité si všímat toho, jestli člověk po celou dobu vnímá celou mřížku, a ne jen její část a jestli všechny čáry při sledování černého čtverečku působí stejně černé a rovnoběžné.
Pokud by to tak nebylo, je třeba vyhledat očního lékaře, který dokáže pacientův oční problém přesně diagnostikovat, protože sítnici může postihnout řada onemocnění.
trpim zakalem na pravem oku a kolegine mi poradila pouzit lek granulky kostivalu lekarskeho/symphytum lekarsky , sdelte mi laskave zda je tento lek vhodny na leceni tohoto zakalu sklivce ocniho
Email na odpoved: Z.Chvala-ISI@atlas.cz
dekuji za vasi radu, Zdenek
