Projevy
Dermatitis contacta allergica se projevuje 24–48 hodin po styku s vyvolávající látkou a je omezena jen na místo kontaktu. V akutní fázi se tvoří silně zarudlé edematózní ložisko s rychle erodujícími papulovezikulami a mokváním na povrchu, vzácně s tvorbou bul. Mikroskopicky je patrná spongióza a intracelulární edém, vznikají intraepidermální puchýřky. Později se tvoří krusty. V chronické fázi se povrch stává hyperkeratotický a tvoří se na něm ragády, nebo převládá lichenifikace. Hematogenní formu vyvolává látka, na kterou je nemocný senzibilizován krevní cestou do kůže, kde způsobí vznik kopřivky. Hematogenně či lymfogenně se může rozšířit i chronický kontaktní ekzém mimo primární místo kontaktu. Dermatitis contacta se vyskytuje nejen na rukou, na obličeji ale všude tam, kde dojde ke kontaktu s alergenem.
Tato dermatitida se může objevit na rukou či na obličeji.
Zde můžete vidět, jak vypadají projevy kontaktní dermatitidy.
Jak poznat rozdíl mezi ekzémem a kontaktní dermatitidou
Rozdíl mezi ekzémem a kontaktní dermatitidou se provádí pomocí epikutánního testu, ten se používá pro zjištění vyvolávajícího agens kontaktní dermatitidy. Jedná se o rutinní test, při kterém je zkoumaná látka o dané koncentraci rozpuštěna ve vhodném vehikulu, aplikována na kůži a ponechána neprodyšně překryta po dobu 48 hodin. Pak je test sejmut a hodnocen poprvé. Po uplynutí 24 hodin se provádí druhé, závěrečné hodnocení. Intenzita reakce se hodnotí křížky. Alergická reakce při kontaktní dermatitidě zpravidla svědí, po sejmutí testů sílí intenzita alergické reakce a šíří se do okolí, přičemž může dojít k oživení základního onemocnění.
Iritační reakce při toxické dermatitidě spíše pálí a bolí, po odstranění testu intenzita slábne. Iritační reakce může být důsledkem příliš vysoké koncentrace testované látky nebo zvýšené dráždivosti kůže.
Testovací sady obsahující nejdůležitější alergeny jsou nazývány rutinní testy, méně obvyklé látky se testují speciálními testy. Na směs několika látek podobné chemické struktury se používají smíšené testy a sady testů pro jednotlivé profese.
Otevřený epikutánní test
Používá se při testování látek s očekávaným silným iritačním účinkem. Také se jím testuje kontaktní urtikárie či proteinová dermatitida. Za 20−30 minut se hodnotí časná a za 48−72 hodin pozdní reakce.
Skarifikační epikutánní test
Používá se pro látky s velkou molekulou, jako jsou proteinové alergeny, sulfonamidy, neomycin a jiné. Alergen se aplikuje na kůži narušenou skarifikací bez krvácení. Další postup se shoduje s technikou uzavřeného epikutánního testu.
Fotosenzibilizační epikutánní test
Používá stejnou techniku jako uzavřený test s tím rozdílem, že testy se aplikují dvojmo a po prvním odečtení se jedna sada ozáří UVA, překryje neprůsvitným materiálem a hodnotí za 48–72 hodin.
Iontoforetický epikutánní test
Používá se při špatně pronikajících alergenech.
Alergie versus kontaktní dermatitida
Kontaktní dermatitidy jsou častá kožní onemocnění, která postihují celou populaci. Jsou vyvolána působením exogenních látek na kůži za spolupůsobení dalších faktorů. Klinický obraz bývá rozmanitý, vyskytuje se alergická reakce na kůži, červené fleky. Diagnóza kontaktní alergie je kombinací anamnestických údajů, klinického obrazu a provedených vyšetření. Prevencí vzniku kontaktních dermatitid je dodržování zásad ochrany kůže při práci, používání ochranných krémů a vhodná volba zaměstnání vzhledem k jiným dermatózám (například atopickému ekzému).
Standardní technikou pro diagnostiku IV. typu alergie je metoda epikutánních testů. Epikutánní test imituje ekzémovou reakci na malém okrsku kůže, na něž je aplikován alergen o známé koncentraci. Alergeny se používají v nízké koncentraci za použití testovací náplasti a ponechávají se v kontaktu s kůží 48 hodin. Standardně se odečítají za 48, 72 a 96 hodin po aplikaci testů.
Zde můžete vidět fotky alergické kontaktní dermatitidy.
Toxická dermatitida versus kontaktní dermatitida
Toxická dermatitida je způsobena látkami s fototoxickým (fotodynamickým) účinkem, kdy k rozvoji dermatitidy dochází za nezbytné spoluúčasti dlouhovlnného UV záření a viditelné části spektra. Fotodynamicky aktivní vlastnosti (tedy prosté, imunologicky nepodmíněné zvýšení citlivosti kůže na UV světlo) má řada látek působících lokálně nebo celkově (hematogenně). K lokálně působícím látkám patří dehty a smoly, přírodní živice, deriváty ropy, chlorované naftaleny, éterické oleje, parfémy nebo jejich složky a látky obsažené v rostlinách, nazývané furokumariny. Jsou obsažené například v bolševníku, pastináku, karotce, petrželi, kopru, pakmínu, fenyklu, citrusech a v dalších rostlinách. Hematogenně působí porfyriny, léky (sulfonamidy, fenothiazinové deriváty, tetracyklinová antibiotika, diuretika, chlorpromazin, deriváty sulfonylurei, halogenované salicylanilidy, eosin, rivanol a další). Kromě projevů dermatitidy se může objevit kontaktní urtikárie (například thioglykolát v trvalé ondulaci), folikulitidy, akneiformní erupce (minerálních oleje, řezné emulze, chladicí kapaliny), granulomatózní léze, poruchy pigmentace nebo ulcerace.
Mezi látky často vyvolávající iritační reakce patří voda (včetně obsažených minerálů), mýdla a detergenty, průmyslové čisticí prostředky („bezvodé“ čisticí prostředky, abrazivní pasty, povrchově aktivní látky, oleje, emulgátory, enzymy a další), alkálie (mýdla, soda, amoniak, hydroxidy sodný a draselný, cement, vápno, silikáty a různé aminy), kyseliny (silná iritancia – kyseliny sírová, solná, dusičná, chromová a další, slabá iritancia – kyseliny octová, šťavelová, salicylová a jiné), oleje (řezné oleje s různými aditivy – emulgátory, antioxidanty, antikorozivy, barvivy, konzervačními látkami, lubrikační a hřídelové oleje), organická rozpouštědla (líh, alkohol, metanol, propylenglykol, benzen, toluen, trichloretylen, aceton, ředidla a látky chemicky příbuzné), látky s oxidačními a redukčními vlastnostmi (peroxid vodíku, benzoylperoxid, fenoly, aldehydy, thioglykoláty a další), části rostlin (kůra a šťáva citrusů, cibuloviny a cibule květin, listy muškátů, kosatce, chřest, hořčice a rostliny z čeledí pryskyřníkovité, ostny, trny a podobně), živočišné produkty (enzymy a tělesné sekrety), jiné chemikálie (složky výroby plastických hmot, akrolein, soli rtuti, dezinfekční přípravky, zevní léčiva a další). Ke komplikacím všech druhů iritačních dermatitid patří riziko kontaktní senzibilizace. Diferenciálně diagnosticky je nutné odlišit ostatní typy dermatitid, dále psoriázu, mykózy včetně kandidóz. Pozornost zasluhuje atopie, kdy IKD vzniká rychleji a probíhá úporněji. Podobně i alergická kontaktní dermatitida může vzniknout v terénu chronické iritační dermatitidy.
Zde můžete vidět, jak vypadá toxická dermatitida.
Kontaktní dermatitida u dětí
Kontaktní dermatitida je zánět kůže, ke kterému dochází po expozici alergenu. Trpí jí většinou děti s přecitlivělostí na dráždivé látky, a to po opakovaném kontaktu.
Způsob, jak se alergen dostane do těla:
- během jídla – mezi nejčastější alergeny patří citrusy, med, čokoláda, mléko, proto by do stravy malých dětí měly být nové potraviny zaváděny opatrně a postupně, počínaje minimálními porcemi;
- při styku s kůží – jde o jednu z hlavních příčin alergické dermatitidy u kojenců (plenková dermatitida), v tomto případě je velmi častým alergenem detergent v plenkách, který je alkalický a používá se pro výrobu těchto plenek; kontaktní dermatitida se může rozvinout i po použití vlhčených ubrousků, které jsou napuštěné chemikáliemi.
Příznaky alergické kontaktní dermatitidy u dětí
Alergická kontaktní dermatitida se u dětí projevuje jako zarudnutí kůže, vyrážka, svědění. Kůže se stává suchou a začne se odlupovat. V závažnějších případech vznikají trhliny a vředy, které se tvoří při nesprávné péči.
Zde můžete vidět fotky, jak vypadá kontaktní dermatitida u dětí.
Léčba
Obecně je při léčbě velmi důležité zamezit kontaktu kůže s vyvolávajícím činitelem alergie. K léčbě již vzniklých projevů se používá nejčastěji kombinace celkově podávaných léků ze skupiny antihistaminik a lokální ošetření látkami s protizánětlivým a protialergickým účinkem, což jsou kortikosteroidy.
V akutní fázi se aplikují vysychavé obklady, později roztoky organických barviv, krémy, masti. Účinné jsou lokální kortikosteroidy, u chronických forem ekzému se kombinují s ichtamolem nebo dehtovými přípravky. U odolných forem je někdy účinné rentgenové ozáření Buckyho lampou.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Neuro