Stav po narkóze
Celková anestezie není jen pouhé uspání, jak by se mohlo zdát, jde o cíleně navozenou ztrátu vnímání veškerého čití – dotek, bolest, teplo, chlad. Primárně jde o vyřazení vědomí pacienta proto, aby se zajistila bezbolestnost, ale především vhodné operační podmínky, tedy svalový klid, nehybnost operačního pole.
Celková anestezie musí zahrnovat:
- hypnotickou složku – zajišťuje ztrátu vědomí, umožní nevnímat bolest; k tomu slouží intravenózní (injekce) nebo inhalační anestetika
- analgezii – odstranění vnímání bolesti a nežádoucích reflexních odpovědí organismu, které by mohly operaci zkomplikovat
- svalovou relaxaci – potřebné uvolnění svalů je závislé na typu prováděné operace
- vegetativní stabilizaci – zajišťuje zmírnění stresové reakce organismu na šok z provedeného zákroku
Po probuzení se připravte na vedlejší účinky, jako je sucho v ústech, bolest, nevolnost a škrábání v krku způsobené intubací. Počítejte minimálně s dvoudenním pobytem na jednotce intenzivní péče.
Narkóza vyžaduje důsledný půst. To znamená, že před operací se nesmí jíst ani pít. Při celkové anestezii, kdy má pacient vyřazeny obranné reflexy, by hrozilo nebezpečí zvracení a vdechnutí zvratků. Následky by mohly být tragické.
Bolest v krku po intubaci
Do stavu bezvědomí vás dostanou léky podané do žíly. U náročnějších operací lékaři vyřadí z provozu samovolné dýchání a nahradí je intubací (trubičkou zavedenou do krku a napojenou na dýchací přístroj).
Samotný zákrok zpravidla probíhá tak, že anesteziolog nejdříve píchne do žíly uspávací látku a pacient pomocí kyslíkové masky pomalu vdechuje směs čistého kyslíku a anestetik. Většina lidí reaguje na tento proces usnutím do deseti vteřin.
Při náročnějších operacích musí být vyřazeno i samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. Během operace jsou pravidelně doplňována anestetika, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Anestetika tlumí dechové centrum v mozku a zároveň uvolňují dýchací svaly, proto musí být pacient během celé operace napojen na umělé dýchání. Jinak by nemohl dýchat a nepřežil by. Umělé dýchání se provádí tak, že se pacientovi zavede přes ústa do průdušnice trubička (tubus). Ta se pak napojí na přístroj, který vhání směs plynů pod tlakem do plic a tím nahrazuje běžné dýchání. Anesteziolog může udržovat pacienta v hlubokém spánku tak dlouho, jak to vyžaduje operace a jak to dovoluje celkový stav pacienta.
K bolestem v krku dochází po intubaci. Jako intubace se označuje postup, při kterém se (nejčastěji) přes dutinu ústní do dýchacích cest zasune hadička, která následně umožňuje zajištění dýchání. Intubace se nejčastěji provádí při operacích v celkové anestezii (uspání), při resuscitaci u náhlé ztráty vědomí a u pacienta v bezvědomí, který má být napojen na přístroj umělé plicní ventilace. Při operacích se provádí krátce po uspání pacienta, jinak co nejrychleji po upadnutí do bezvědomí.
Postup:
K ležícímu pacientovi se přistoupí zezadu (anesteziolog stojí za jeho hlavou). Do úst se vsune kovový rozvěrač (laryngoskop) se zdrojem světla, jímž se otevře dutina ústní a zároveň se do ní svítí. Rozvěrač stlačí jazyk a obnaží vstup do dýchacích cest (do hrtanu) a do jícnu. Pod zrakovou kontrolou se zasune do dýchacích cest hadička. Na konci hadičky je nafukovací balonek, který lze zvenčí nafouknout pístem, do něhož se aplikuje vzduch injekční stříkačkou. Balonek se tak nafoukne a stabilizuje intubační hadičku. Na zevní konec hadičky se může napojit ambuvak nebo přístroj umělé plicní ventilace – mačkáním ambuvaku či zapnutím ventilačního přístroje se pak dotyčnému zajistí přísun vzduchu.
Komplikace:
Zavedení hadičky je obtížné zejména u pacienta v bezvědomí při resuscitaci. V dutině ústní mohou být sliny a zvratky, což znesnadňuje orientaci. Může se snadno stát, že namísto do dýchacích cest se zasune hadička do jícnu a tím se jakékoliv dýchání naopak znemožní. Z toho důvodu je po zavedení hadičky a utěsnění balonku nutné do pacienta několikrát dýchnout ambuvakem, podívat se na hrudník, zda se zvedá a poslechnout si fonendoskopem, zda plíce dýchají. V případě, že se dýchání neslyší a zvedá se jen břicho, je hadička v jícnu a intubace se musí zopakovat. Když je intubační hadička po ukončení operačního zákroku anebo po stabilizaci pacienta odstraněna, má pacient nějakou dobu chrapot a zhrubělý hlas. Pokud by intubační trubice zůstala v průdušnici příliš dlouho, došlo by k poškození průdušnicových chrupavek a vzniku tracheomalacie. Z toho důvodu se u pacientů s nutností dlouhodobého zajištění dýchacích cest volí spíše vytvoření tracheostomie.
Výhody:
Intubace umožní zajistit u pacienta v bezvědomí průchozí dýchací cesty a nafouknutím těsnicího balonku je oddělí od trávicího traktu. Tím se zabrání, aby se žaludeční obsah dostal do plic (žaludeční kyseliny dokážou plicní tkáň těžce poškodit – Mendelsonův syndrom). Po napojení ambuvaku na dýchací hadičku se může za bezvědomého pacienta dýchat mačkáním ambuvaku, což je mnohem jednodušší než prosté dýchání z úst do úst.
Jak léčit pooperační bolest v krku
Poranění při intubaci a tím i bolest v krku po operaci samozřejmě připadají v úvahu. Doporučuje se návštěva lékaře ORL, pokud bolesti přetrvávají. V době hospitalizace se tyto bolesti a nepříjemné stavy řeší individuálně. Obecně se po intubaci s projevy poškození sliznice, jako je pálení, bolest v krku, poruchy polykání, poruchy hlasu, používají Priessnitzovy obklady, inhalace, eventuálně kortikoidy.
Další problémy po narkóze
Respirační komplikace:
- aspirace – po narkóze může dojít k aspiraci žaludečních šťáv, a to nejčastěji při úvodu a ukončování anestezie, při zvracení, ileusu, atonii žaludku
- atelektáza – okrsek nevzdušné plicní tkáně vznikající po uzávěru bronchu, hromadění sekretu v dýchacích cestách, neschopnost odkašlat si
- plicní edém – selhávání levého srdce, hromadění krve před srdcem, v malém oběhu filtrace přes bazální membránu
- apnoe – zástava dechu při probouzení z anestezie
- šoková plíce – u šokujících poranění
- záněty plic – bronchitida, bronchopneumonie
- komplikace operační rány
- pooperační komplikace kardiální
- tromboembolické komplikace
- poruchy hemostázy
- poruchy funkce močového systému
- poruchy funkce jater
- gastrointestinální komplikace
- nervové poruchy
- duševní poruchy
Narkóza a nachlazení
Pokud je operace plánovaná, vždy se lékaři snaží, aby byl před ní pacient bez akutních infekcí dýchacího traktu (bolest v krku před operací). Pokud má pacient bolest v krku již před operací, je nutné informovat o tomto stavu lékaře a operace bude odložena. Pokud se jedná o neočekávanou operaci (například po autonehodě), tak se žádné nachlazení neřeší.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Comm